Lidský faktor
Věda o přizpůsobení systémů lidským schopnostem a omezením – základ intuitivního, bezpečného a účinného uživatelského zážitku.
Lidský faktor (human factors), známý také jako ergonomie, je oborem, který zajišťuje, aby technologie a design skutečně sloužily lidem. Objevily se ve 40. letech 20. století, když si vojenští inženýři uvědomili, že mnohé pilotní chyby nejsou výsledkem lidského selhání, ale špatného návrhu kokpitu.
Průkopníci jako Alphonse Chapanis ukázali, že lepší uspořádání ovládacích prvků může zabránit fatálním omylům – čímž položili základy oboru, který dnes zasahuje od digitálních rozhraní po autonomní vozidla.
Základním cílem lidského faktoru je zmenšit propast mezi tím, co chce uživatel udělat, a tím, co mu systém umožňuje – tedy propast realizace, jak ji pojmenoval Don Norman. Stejně důležité je i to, aby bylo srozumitelné, co se po akci se systémem stalo – tzv. propast vyhodnocení. Tyto dvě propasti zůstávají klíčem k navrhování intuitivního uživatelského prostředí.
Dnes tento obor propojuje kognitivní psychologii, fyzickou ergonomii a interakci člověk–počítač. Osobnosti jako Don Norman, Christopher Wickens či Ben Shneiderman přenesly jeho principy do digitálního věku a zásadně ovlivnily vývoj softwaru, zařízení i služeb.
Lidský faktor má dopad na UX design ve všech jeho vrstvách – od rozvržení prvků a formulace chybových hlášení až po to, jak si uživatel vytváří mentální model systému. Zlepšuje přístupnost tím, že bere v potaz různorodé schopnosti uživatelů. Usměrňuje uživatelské testování vědeckým přístupem místo domněnek.
V kritických systémech – od nemocničních přístrojů po autonomní řízení – rozhoduje lidský faktor o důvěryhodnosti i bezpečnosti.
Základní literatura jako Design of Everyday Things, Designing the User Interface nebo Human Factors in Engineering and Design zůstává nezbytnou výbavou designérů i vývojářů. Stejně tak odborné časopisy jako Human Factors nebo Ergonomics, v nichž se rodí nové standardy a postupy.