Jev estetické použitelnosti
Uživatelé vnímají atraktivní rozhraní jako přívětivější, i když funkčně žádný rozdíl neexistuje.
Jev estetické použitelnosti (æsthetic-usability effect) je známý jev v oblasti návrhu digitálních rozhraní. Lidé mají tendenci považovat vizuálně atraktivní aplikace nebo weby za snadněji použitelné, a to i v případech, kdy se nijak neliší funkčností od těch obyčejně vypadajících.
Poprvé tento efekt popsali japonští výzkumníci Masaaki Kurosu a Kaori Kashimura v roce 1995. Ve svém příspěvku Apparent usability vs. inherent usability na konferenci CHI’95 zjistili, že uživatelé hodnotili estetičtější rozhraní bankomatu jako přívětivější, přestože jeho struktura byla stejná jako u ostatních verzí. O pět let později se k tématu vrátili izraelští vědci Noam Tractinsky, Adi Katz, and D. Ikar ve studii What is beautiful is usable, kteří zjišťovali i spokojenost s rozhraním po použití a zjistili, že hezčí rozhraní respondenti vnímali jako použitelnější i po interakci s ním. Od té doby se tento princip stal důležitou součástí návrhu digitálních produktů.
Hezký vzhled ale není věcí krásy. Vzbudí důvěru, vyvolá příjemné pocity a přiměje uživatele, aby rozhraní dál zkoumali. Díky tomu přehlédnou drobné chyby a snáze se sžijí s prostředím aplikace.
Na druhou stranu ale může pěkný design zakrýt zásadní problémy. Navenek povedená aplikace může v praxi mást, být složitá na ovládání nebo chybně komunikovat funkce. Uživatelé tak mohou aplikaci důvěřovat víc, než by měli.
Co z toho plyne pro vývojáře? Vizuální design musí nejen zaujmout, ale i vést. Měl by zjednodušit orientaci, snižovat mentální náročnost a podporovat srozumitelnost. Estetika v uživatelském rozhraní nemá být ozdobou, ale nástrojem.
Jev estetické použitelnosti nám připomíná jednoduchou pravdu: lidé nevnímají vzhled a funkci odděleně. Vnímají je jako jeden celek.