Hédonická adaptace
Psychologický efekt, v jehož důsledku si uživatelé rychle zvyknou na novinky, pomáhá navrhovat zážitky, které se neomrzí.
Uživatelé si na digitální zážitky zvykají překvapivě rychle. Prvotní nadšení opadne a zapojení klesá. To je takzvaná hédonická adaptace (hedonic treadmill). Je to psychologický jev, kdy se lidé po čase vracejí ke své běžné hladině štěstí, bez ohledu na pozitivní podněty.
V herním designu funguje hédonická adaptace jako návrhový vzor. V oblasti UX pak znamená, že i nejzábavnější funkce se rychle stanou běžnými nebo dokonce neviditelnými. Pro designéry z toho vyplývá jasný úkol: navrhovat tak, aby uživatelský zážitek zůstal zajímavý i poté, co novinka vyprchá.
Pomáhá například funkce odhalovat postupně, v pravý čas. Důležité je také podporovat dlouhodobé cíle – třeba učení, zdraví nebo tvořivost. Právě ty přinášejí hlubší a trvalejší spokojenost než okamžité potěšení.
Díky funkcím, které umožňují ohlédnutí nebo reflexi, jako jsou přehledy pokroku, vzpomínky či deníky, si lidé více váží toho, co už prožili. Prvky sociální interakce přinášejí proměnlivost a nepředvídatelnost, která zpomaluje adaptaci. A promyšlená gamifikace, tedy herní prvky jako výzvy, odměny či postup v úrovních, dokáže udržet pozornost mnohem déle než obyčejný odznáček.
Skutečně udržitelný zážitek ale vzniká, když design podporuje i hlubší lidské potřeby – jako je autonomie, kompetence a vztahy. Model METUX (Motivation, Engagement and Thriving in User Experience) ukazuje, že právě tyto psychologické faktory mají největší vliv na dlouhodobé zapojení.
Hedonická adaptace není chyba – je to lidská přirozenost. Skvělý UX design se s ní naučí počítat. Nehoní se za neustálou novinkou, ale roste s uživatelem a vytváří zážitky, které mají trvalou hodnotu.