George A. Miller a lidské limity, na nichž stojí použitelnost
Americký kognitivní psycholog, který ukázal, že lidská omezení nejsou překážkou návrhu, ale klíčem k pochopení a respektování lidského myšlení.
George Armitage Miller (3. února 1920 — 22. července 2012) bývá nejčastěji spojován s číslem sedm. Jeho jméno se objevuje v doporučeních, prezentacích i designových heuristikách jako autor magického čísla sedm plus minus dva. Jeho skutečný přínos pro human‑centered design je však hlubší. Nespočívá v číselném pravidle, ale ve změně způsobu, jak přemýšlíme o lidské mysli.
George vstoupil do psychologie v době, kdy byl lidský rozum chápán jako nepřístupná černá skříňka. Ukázal, že mentální procesy lze studovat systematicky a že lidé nejsou pasivními příjemci podnětů, ale aktivními zpracovateli informací. Pro design to znamená zásadní posun. Rozhraní nemají lidi nutit k adaptaci, ale mají se přizpůsobovat způsobu, jak lidé myslí, pamatují si a interpretují význam.
“If the amount of information in the span of immediate memory is a constant, then the span should be short when the individual items contain a lot of information and the span should be long when the items contain little information.”
— George A. Miller, The Magical Number Seven, Plus or Minus Two
Jeho výzkum paměti ukázal, že kognitivní zátěž nezávisí jen na množství informací, ale především na jejich uspořádání. Lidé si pomáhají seskupováním, hierarchiemi a významem. Právě proto jsou struktura, pojmenování a kontext klíčovými nástroji designu.
Neméně důležitý je Georgův důraz na jazyk. Rozhraní jsou formou komunikace a jejich srozumitelnost stojí na vztazích mezi pojmy. Jeho přesvědčení, že porozumění začíná snahou pochopit perspektivu druhého, dnes tvoří základ design research. Human‑centered design tak v jeho odkazu nachází nejen vědecký základ, ale i etický kompas.