Millerovo pravidlo
Princip, který upozorňuje na omezenou kapacitu pracovní paměti a pomáhá návrhářům zjednodušovat uživatelská rozhraní.
Millerovo pravidlo, někdy též Millerův zákon (Miller’s law) nebo Millerovo magické číslo, říká, že si člověk dokáže v paměti udržet přibližně sedm věcí. V návrhu uživatelských rozhraní to znamená, že bychom lidem neměli předkládat příliš mnoho možností najednou – zvlášť ne, pokud si je má uživatel pamatovat. Pokud je obsah rozdělen do menších částí, lidé ho snáze zpracují.
Pravidlo pochází z výzkumu psychologa George Millera z padesátých let. Často se využívá při tvorbě webů a aplikací. Nejde však o přesný počet, spíš o připomínku, že mozek má své limity. Omezení číslem sedm překonáváme chunkováním (dělením na části), rekódováním, používáním více kategorií či dimenzí, případně postupným zpracováním.
Designéři si podle Millerova pravidla rozdělují složité formuláře na kroky, zjednodušují nabídky nebo seskupují informace. Například v mobilní aplikaci by nemělo být na jedné obrazovce příliš mnoho tlačítek.
Millerův zákon je však jen jedním z nástrojů. Dobré rozhraní závisí i na dalších faktorech – například na tom, jak rychle se uživatel rozhoduje, jak přehledné je rozhraní a jak moc musí při jeho používání přemýšlet.
Moderní návrh se snaží být ohleduplný. Nejde o to dodržet nějaké číslo, ale o to, aby se lidé v prostředí dobře vyznali. Pokud má rozhraní odpovídat lidskému myšlení, mělo by být co nejjednodušší a nejsrozumitelnější.
Správně použitý Millerův zákon pomáhá tvořit rozhraní, která jsou příjemná a snadná k používání.