Iluze frekvence
Kognitivní klam, při kterém se vám nově zaznamenaná věc začne zdát všudypřítomná.
Možná jste to zažili. Naučíte se nové slovo nebo si všimnete nějakého detailu v aplikaci – a najednou se vám zdá, že ho vidíte úplně všude. Říká se tomu jev Baader-Meinhof nebo také iluze frekvence. Jde o zkreslené vnímání, kdy mozek přecení výskyt něčeho jen proto, že jste si toho nedávno všimli.
Typicky se iluze frekvence projevuje tím, že si začneme všímat zmínek o produktech nebo službách a reklam na ně, po té kdy jsme o nich s někým mluvili. Lidé v důsledku toho někdy podezírají mobilní telefony a aplikace jako Facebook z odposlouchávání mluvených rozhovorů a aplikace remarketingu.
“Just because you’re paranoid doesn’t mean they’re not after you”
— Joseph Heller, Hlava XX
Za tímto klamem stojí dva psychologické mechanismy: selektivní pozornost, kdy se mozek zaměří na něco konkrétního, a potvrzovací zkreslení, tedy tendence hledat důkazy, které podporují to, co už si myslíme. Když se tyto procesy spojí, začne nám připadat, že se daná věc objevuje častěji než dřív – i když tomu tak ve skutečnosti není.
V digitálním designu to má své důsledky. Nová funkce může připadat vývojářům naprosto zjevná, ale běžný uživatel si jí nemusí všimnout vůbec. A když si jí všimne, může mu připadat, že je najednou všude – i když se objevuje jen občas.
To je důležité pochopit: vnímání četnosti není totéž co skutečný výskyt. Jen proto, že se něco někde objeví, neznamená to, že si toho lidé všimnou. A když si toho všimnou, může to působit dojmem přehnané přítomnosti. Designéři by proto měli vyvažovat viditelnost prvků a zároveň dávat pozor, aby uživatele nezahltit.
Efekt Baader-Meinhof nám připomíná, že při navrhování nestačí něco jen umístit – musíme také předvídat, jak to lidé uvidí a budou vnímat.