Webový prohlížeč
Uživatelsky orientovaný software, který načítá, vykresluje a řídí přístup k webu – a tím formuje výkon, bezpečnost i spolupráci pro miliardy lidí.
Webové prohlížeče (web browsers) nejsou jen nástroje pro otevírání webových stránek. Jsou běhovým prostředím webu. Rozhodují o tom, jak rychle se stránky načtou, které standardy jsou k dispozici, jak se uplatňuje ochrana soukromí a zda web vůbec funguje. Pro správce webů a provozovatele služeb jde o součást produkční infrastruktury, nikoli o neutrální okno.
Současná situace je paradoxní: zároveň koncentrovaná i roztříštěná. Malý počet prohlížečových jader obsluhuje většinu světového provozu, zatímco stále větší část používání webu probíhá mimo samostatné prohlížeče – v interních prohlížečích aplikací a mobilních webview. Uživatelé se tak s webem setkávají v omezených prostředích s odlišnými pravidly pro úložiště, autentizaci, měření výkonu i bezpečnostní signály. Testovat jen v Chromu už zkrátka nestačí.
Tento stav je výsledkem tří dekád vývoje. První prohlížeč, WorldWideWeb, který v roce 1990 vytvořil Tim Berners‑Lee, byl zároveň editorem. Web byl od počátku chápán jako médium pro čtení i psaní. Prohlížečové války devadesátých let a začátku nového tisíciletí sice urychlily inovace, ale zároveň odhalily cenu nekompatibility.
To vedlo k posílení standardizace – nejprve prostřednictvím World Wide Web Consortium, později i skrze WHATWG a koncept živých standardů, které se průběžně slaďují s reálným chováním prohlížečů.
Výsledkem je web, který je interoperabilnější než kdy dřív – ale zároveň stále více formovaný několika málo implementacemi. Porozumění prohlížečům, jejich historii, správě i skrytým variantám dnes patří k základním dovednostem každého, kdo nese odpovědnost za fungující web.