Zásada jednotného propojení
Vizuálně propojené prvky vnímáme jako jeden smysluplný celek – i bez čtení obsahu.
Zásada jednotného propojení (law of uniform connectedness) vysvětluje, proč lidé okamžitě spojí dohromady prvky, které jsou vizuálně propojené – třeba v rámečku, na společném pozadí nebo propojené čarou. Takové propojení je silnější než blízkost nebo podobnost. Pomáhá rychle pochopit, co k sobě patří, a co spolu souvisí.
V praxi to znamená, že když jsou filtry a tlačítko Použít ve stejném panelu, uživatel hned chápe, že spolu souvisejí. Pokud jsou popisek, vstupní pole a chybová hláška v jednom rámečku, vnímá je jako jednotku. Karty v rozhraní sdružují více údajů do jednoho přehledného celku. Stejné pravidlo platí i pro zvýrazněné řádky v tabulce nebo jednotlivé kroky ve vícekrokovém procesu.
Tento princip má původ v psychologii vnímání. Už ve dvacátém století popsali gestaltisté, že mozek seskupuje prvky podle vzorců. A v devadesátých letech Stephen Palmer a Irvin Rock ve článku Rethinking perceptual organization: The role of uniform connectedness ukázali, že nejprve rozdělujeme scénu na spojité oblasti – podle barvy, světlosti nebo struktury. Tyto oblasti tvoří základní vnímané jednotky. V uživatelském rozhraní to znamená, že propojené prvky vnímáme jako jeden celek dřív, než si přečteme text.
Zásada jednotného propojení ale také upozorňuje na chyby. Pokud sdílí pozadí prvky, které spolu nesouvisejí, může vzniknout falešná skupina. Pokud se v responzivním návrhu rámečky zlomí nebo posunou, může být vztah mezi prvky nečitelný. Pomáhá jednoduchý test: odeberte text a podívejte se, co vnímáte jako skupinu.
Když návrháři používají propojení vědomě, je rozhraní přehlednější a uživatelé méně chybují. Rozložení mluví samo.