Lucy Suchman a situované jednání
Badatelka, která zásadně proměnila obor human-computer interaction tím, že ukázala, že lidské jednání je vždy situované – a že technologie zároveň přerozdělují odpovědnost.
Lucy Suchman (*12. února 1954) proměnila přemýšlení o vztahu člověka a technologií. Ve své průlomové knize Plans and Situated Actions z roku 1987 zpochybnila tehdy dominantní představu, že lidé jednají podle předem vytvořených plánů, které následně pouze vykonávají. Ukázala, že jednání nevychází z hotových scénářů, ale vzniká v konkrétních materiálních a sociálních podmínkách. Plány podle ní nejsou předpisy, nýbrž zdroje – orientační pomůcky, které jednání podporují, nikoli určují.
„Projekt designéra v tomto smyslu spočívá v tom, že stroj vybaví důvody pro chování, které je zodpovědně racionální, tj. rozumné nebo srozumitelné pro ostatní, včetně případů interakce, kdy reaguje na akce ostatních.“
— Lucy Suchman, Talk with machines, redux
Během působení v Xerox PARC rozvinula metodu detailní videoanalýzy interakcí člověka s technologiemi. Namísto toho, aby chyby uživatelů považovala za selhání racionality, interpretovala je jako klíčové momenty, v nichž se odhaluje, jak lidé a technologie společně vytvářejí smysl. Tím se výzkum HCI posunul od laboratorních experimentů k terénním studiím skutečných pracovních praktik – a použitelnost začala být chápána jako otázka kontextu.
V pozdější knize Human‑Machine Reconfigurations rozšířila tuto perspektivu na oblast umělé inteligence a automatizace. Místo otázky, zda stroje mohou myslet, klade jinou: jak tvrzení o „inteligenci“ strojů proměňují naše pojetí člověka a odpovědnosti? Kriticky analyzuje, jak je AI prezentována jako autonomní entita, a ukazuje, že za touto představou stojí komplexní institucionální, politické a pracovní infrastruktury.
„Díky robotům si víc a víc uvědomujeme, že tělo a mysl nejdou oddělit. Sociální dovednosti nebo inteligence jsou s nimi neoddělitelně spjaté.“
— Lucy Suchman
Její práce se napříč desetiletími vrací k jedné základní otázce: kdo co dělá – komu, v jakých podmínkách a s jakými důsledky? Tím Suchman přesunula design z roviny technické optimalizace do roviny sociomateriální intervence. Současné kontextuální a participativní přístupy v UX výzkumu nesou jasnou stopu jejího důrazu na to, že technologie nelze pochopit – ani navrhovat – bez situací, v nichž se skutečně odehrávají.