Zásada figury a pozadí
Pravidlo vnímání, které určuje, co vystupuje do popředí a co mizí v pozadí.
Princip figura — pozadí (law of figure‑ground) popisuje, jak lidé rozlišují mezi tím, co je ve vizuálním poli hlavní, a tím, co tvoří pouhé pozadí. V designu tato schopnost určuje vizuální hierarchii a vede pozornost uživatele. Silný kontrast, jasná hloubka a zřetelné okraje pomáhají lidem pochopit, na co se mají soustředit a kde mají jednat.
Když je oddělení figury a pozadí slabé, vzniká zmatek. Text se ztrácí v obrázku, tlačítka splývají s pozadím nebo se modální okno objeví bez ztmavení okolí. Takové rozhraní působí hlučně a uživatelé tápou, váhají nebo klikají na špatná místa.
Původ pojmu sahá do Gestalt psychologie. Nejznámějším příkladem je Rubinova váza, kde se tvar střídavě mění ve vázu nebo dva profily tváří podle toho, co vnímáme jako popředí. Designéři využívají stejný mechanismus k vedení pozornosti v digitálním rozhraní. Pomáhají jim k tomu podněty jako kontrast, velikost, ohraničení, symetrie a hloubka.
V praxi se zásada figura — pozadí projevuje v mnoha známých situacích: ztmavené pozadí za modálním oknem, gradient pod textem v hero obrázku, vystouplé karty na přehledové stránce nebo výrazné primární tlačítko vedle decentních sekundárních. Dokonce i aktivní pole ve formuláři funguje jako figura, zatímco ostatní ustupují do pozadí.
Dobře navržené rozhraní tento vztah průběžně udržuje. Když je hierarchie zřejmá, interakce působí přirozeně a bez námahy. Když se rozpadne, uživatel ztrácí jistotu. Porozumět zásadě figury a pozadí znamená naučit se řídit pozornost – nejcennější zdroj každé uživatelské zkušenosti.