Zásada uzávěry
Gestalt princip, který ukazuje, jak lidé vnímají neúplné tvary jako celky, což umožňuje tvořit intuitivní a minimalistická digitální rozhraní.
Zásada uzavřenosti (law of closure) pochází z gestalt psychologie a popisuje naši přirozenou schopnost doplňovat chybějící části obrazů. Mozek si vytváří celek i tehdy, když vidí jen jeho část – kruh s mezerou stále vnímáme jako kruh. V designu to vysvětluje, proč jsou jednoduché a neúplné tvary čitelné a esteticky příjemné.
V UX a návrhu rozhraní pomáhá uzavření vytvářet přehlednější, rychlejší a intuitivnější prostředí. Uživatelé sami doplňují vizuální mezery, což snižuje mentální námahu a umožňuje sdělit více s menším množstvím prvků. Tento princip stojí v základu moderního minimalistického designu – od ikon s naznačenými obrysy až po rozvržení s velkými plochami bílého prostoru.
Příklady najdeme všude: logo WWF s pandou či pruhy IBM spoléhají na uzavřenost; ikony Material Designu využívají tvary, které si mozek doplní; mobilní karusely ukazují část další karty, aby naznačily, že obsah pokračuje; rozvržení karet často nemá viditelné rámečky, přesto je mozek vnímá jako oddělené bloky.
Designér využívá uzavřenost k tomu, aby posílil rozpoznatelnost, vedl pozornost a usnadnil orientaci. Je ale nutné najít rovnováhu – přílišná abstrakce může uživatele zmást. Neúplné tvary by měly být známé a snadno pochopitelné. Kromě vizuálních vztahů pomáhá kontrast, blízkost prvků nebo doprovodný text. Důležité je i zpřístupnění obsahu – uživatelé se zrakovým omezením musí mít stejné informace.
Zásada uzavřenosti ukazuje, že samotné vnímání je nástroj designu. Když návrh odpovídá tomu, jak lidé přirozeně vidí svět, působí přirozeně, rychle a srozumitelně. Designér nemusí ukázat vše – stačí naznačit a nechat mozek doplnit zbytek.