Kognitivní slepá skvrna
Bias blind spot je kognitivní zkreslení, kvůli kterému si nevšimneme vlastních předsudků, i když je vidíme u ostatních.
Věříme, že jsme racionální. Že naše rozhodnutí vycházejí z logiky, zkušeností a dat. Ale každý designér, vývojář či produktový manažer nosí v hlavě filtr – sadu domněnek, zjednodušení a kulturních vzorců, které ovlivňují, co navrhuje. A co je horší: často si těchto předsudků vůbec nejsme vědomi.
Říká se tomu slepá kongnitivní slepá skvrna (bias blind spot). Je to kognitivní zkreslení, při kterém přehlížíme své vlastní předsudky, i když snadno rozpoznáme ty cizí. Tento jev byl popsán ve studii The Bias Blind Spot: Perceptions of Bias in Self Versus Others, kterou publikovali Emily Pronin, Daniel Y. Lin a Lee Ross v roce 2002. Ukázali, že lidé systematicky podceňují vliv zkreslení na své vlastní myšlení, zatímco jej snadno připisují druhým.
V praxi to znamená, že podvědomě navrhujeme pro sebe – pro lidi, kteří mají podobné vzdělání, zařízení, jazyk nebo schopnosti jako my. A přitom věříme, že navrhujeme pro všechny.
Designerská slepota má reálné dopady. Například když návrháři podvědomě předpokládají, že všichni uživatelé vidí dobře – a zvolí kontrast, který starším lidem neumožní přečíst text. Nebo když očekávají, že každý zná strukturu rodného čísla, protože oni sami vyrostli v Česku. Anebo když použijí slovo „Zrušit“ v jiném významu, než jak ho vnímají běžní uživatelé – a nevšimnou si toho, protože jim to dává smysl. Právě automatické předpoklady, které si neuvědomujeme, jsou projevem slepé skvrny zaujatosti.
Kognitivní zkreslení se v designu nedají úplně odstranit. Ale dají se systematicky odhalovat. Pomáhá diverzita v týmu, testování s reálnými uživateli, otevřenost kritice. Především ale pomáhá pokora: přiznat si, že náš pohled je jen jeden z mnoha. A že to, co považujeme za intuitivní, je často jen pro nás důvěrně známé – ne univerzálně srozumitelné.