V úterý 6. srpna 1991 vystavil Tim Berners-Lee na internetu první webové stránky. Díky CERNu si je můžeme zase otevřít.
Třiatřicet let. Třetina století. Většině z nás v Česku se tahle doba překrývá s životem ve svobodném světě, i když jsme internet a s ním i web nejspíš objevovali až s odstupem několika let. V Martinově případě to trvalo ještě šest let, než otevřel a navrhnul první webové stránky.
Možná jsme očekávali utopii neomezených možností, ale dostali jsme spíše Rorschachův test v planetárním měřítku. Web se stal zrcadlem, které nemilosrdně odráží naši povahu lidstva.
Slibovali jsme si demokratizaci vědění, ale často jsme skončili v echo komorách vlastních přesvědčení. Chtěli jsme globální vesnici, ale vytvořili jsme také digitální ghetta. Toužili jsme po svobodě projevu, jen abychom zjistili, jak tenká je hranice mezi svobodou a chaosem.
Přesto by bylo chybou web démonizovat. Je to nástroj nesmírné moci, který zesiluje to nejlepší i nejhorší v nás. Umožnil nám vidět svět očima druhých, organizovat se proti nespravedlnosti, sdílet krásu i bolest napříč kontinenty.
Web není jen technologie, je to živoucí, pulzující entita utvářená miliardami interakcí. Je to kolektivní sen i noční můra, digitální Gaia i technologický Leviatan.
Po třiatřiceti letech pořád ještě stojíme na prahu nové éry: Web 3.0, umělá inteligence, virtuální realita – nástroje, které mohou prohloubit naše propojení nebo prohloubit naše rozdíly. Volba je na nás.
Možná je skutečným přínosem webu poznání, že technologie sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Je to zrcadlo. A to, co v něm vidíme, závisí na nás.
A co web znamená pro vás? Co přinesl do vašeho života?