Jef Raskin (9. března 1943 — 26. února 2005). Byl informatik, teoretik rozhraní a také iniciátor projektu Macintosh ve společnosti Apple. Nejvíce se proslavil knihou The Humane Interface. V ní vysvětluje, že počítačové systémy by měly respektovat omezení lidské pozornosti, paměti a rozhodování. Podle Raskina špatně navržené rozhraní zbytečně zdržuje, vede k chybám a nutí lidi vynakládat více mentálního úsilí, než je nutné.

Ještě dávno předtím, než se začal používat pojem user experience, prosazoval Raskin obor, který nazval cognetika. Jde o studium vztahu mezi rozhraním a lidským poznáváním. Zajímalo ho především to, jak snížit složitost interakce mezi člověkem a počítačem.

Jedním z jeho nejznámějších principů je kritika režimů. Režim znamená, že stejná akce vede k jinému výsledku podle aktuálního stavu systému. Takové situace často způsobují chyby. Raskin proto prosazoval takzvaná rozhraní bez módů, ve kterých se stejné akce chovají stále stejně.

Jeho myšlenky ovlivnily i ranou podobu osobních počítačů. V roce 1979 zahájil projekt Macintosh. Původní představa byla vytvořit levný a snadno použitelný počítač pro běžné lidi. I když se konečná podoba Macintosh později vyvíjela jiným směrem, Raskinova vize zdůrazňovala dostupnost a jednoduchost.

V pozdějších letech pracoval na experimentálním systému Archy, který se původně jmenoval THE – The Humane Environment. Ten měl ukázat, jak mohou jeho principy fungovat v praxi. Archy využíval nemodální příkazy a rozhraní založené na přibližování a oddalování, které lépe odpovídá tomu, jak si lidé organizují informace v paměti.

Raskin chápal návrh rozhraní jako základní odpovědnost tvůrců technologií. Počítače podle něj nemají být jen funkční. Mají být především lidsky přívětivé.

Lucy Suchman (*12. února 1954) proměnila přemýšlení o vztahu člověka a technologií. Ve své průlomové knize Plans and Situated Actions z roku 1987 zpochybnila tehdy dominantní představu, že lidé jednají podle předem vytvořených plánů, které následně pouze vykonávají. Ukázala, že jednání nevychází z hotových scénářů, ale vzniká v konkrétních materiálních a sociálních podmínkách. Plány podle ní nejsou předpisy, nýbrž zdroje – orientační pomůcky, které jednání podporují, nikoli určují.

Během působení v Xerox PARC rozvinula metodu detailní videoanalýzy interakcí člověka s technologiemi. Namísto toho, aby chyby uživatelů považovala za selhání racionality, interpretovala je jako klíčové momenty, v nichž se odhaluje, jak lidé a technologie společně vytvářejí smysl. Tím se výzkum HCI posunul od laboratorních experimentů k terénním studiím skutečných pracovních praktik – a použitelnost začala být chápána jako otázka kontextu.

V pozdější knize Human­‑Machine Reconfigurations rozšířila tuto perspektivu na oblast umělé inteligence a automatizace. Místo otázky, zda stroje mohou myslet, klade jinou: jak tvrzení o „inteligenci“ strojů proměňují naše pojetí člověka a odpovědnosti? Kriticky analyzuje, jak je AI prezentována jako autonomní entita, a ukazuje, že za touto představou stojí komplexní institucionální, politické a pracovní infrastruktury.

Její práce se napříč desetiletími vrací k jedné základní otázce: kdo co dělá – komu, v jakých podmínkách a s jakými důsledky? Tím Suchman přesunula design z roviny technické optimalizace do roviny sociomateriální intervence. Současné kontextuální a participativní přístupy v UX výzkumu nesou jasnou stopu jejího důrazu na to, že technologie nelze pochopit – ani navrhovat – bez situací, v nichž se skutečně odehrávají.

George Armitage Miller (3. února 1920 — 22. července 2012) bývá nejčastěji spojován s číslem sedm. Jeho jméno se objevuje v doporučeních, prezentacích i designových heuristikách jako autor magického čísla sedm plus minus dva. Jeho skutečný přínos pro human­‑centered design je však hlubší. Nespočívá v číselném pravidle, ale ve změně způsobu, jak přemýšlíme o lidské mysli.

George vstoupil do psychologie v době, kdy byl lidský rozum chápán jako nepřístupná černá skříňka. Ukázal, že mentální procesy lze studovat systematicky a že lidé nejsou pasivními příjemci podnětů, ale aktivními zpracovateli informací. Pro design to znamená zásadní posun. Rozhraní nemají lidi nutit k adaptaci, ale mají se přizpůsobovat způsobu, jak lidé myslí, pamatují si a interpretují význam.

Jeho výzkum paměti ukázal, že kognitivní zátěž nezávisí jen na množství informací, ale především na jejich uspořádání. Lidé si pomáhají seskupováním, hierarchiemi a významem. Právě proto jsou struktura, pojmenování a kontext klíčovými nástroji designu.

Neméně důležitý je Georgův důraz na jazyk. Rozhraní jsou formou komunikace a jejich srozumitelnost stojí na vztazích mezi pojmy. Jeho přesvědčení, že porozumění začíná snahou pochopit perspektivu druhého, dnes tvoří základ design research. Human­‑centered design tak v jeho odkazu nachází nejen vědecký základ, ale i etický kompas.

Douglas Engelbart (30. ledna 1925—2. července 2013) je známý jako vynálezce počítačové myši. To však zjednodušuje a zastiňuje podstatu jeho práce. Engelbartovým skutečným cílem nebyla nová rozhraní ani technické vyfikundace, ale proměna způsobu, jakým lidé přemýšlejí a spolupracují v prostředí narůstající složitosti světa. Počítače podle něj neměly člověka nahrazovat, ale rozšiřovat jeho intelekt.

Svůj přístup shrnul už v roce 1962 ve zprávě Augmenting Human Intellect. Tvrdil v ní, že nejcennějším zdrojem společnosti je její schopnost řešit problémy. A právě tuto schopnost lze cíleně zvyšovat propojením lidí, jazyka, pracovních metod a interaktivních nástrojů. Počítač chápal jako zesilovač lidského myšlení, nikoli jako automat na hotová řešení.

V Augmentation Research Center ve výzkumném institutu SRI tuto myšlenku převedl do praxe. Vznikl systém NLS, který už v šedesátých letech umožňoval práci s textem na obrazovce, strukturované dokumenty, odkazy, sdílené editace i vzdálenou spolupráci. Počítačová myš byla pouze jednou z jeho součástí, navrženou k ovládání celého tohoto prostředí.

Veřejnost Engelbartovu vizi spatřila v roce 1968 během slavné prezentace známé jako Mother of All Demos. Přesto zůstal po většinu života stranou hlavního proudu, který dal přednost jednoduchosti a masové přívětivosti. Ke konci života mluvil o kolektivním IQ, tedy o schopnosti skupin myslet a jednat společně. Právě v této nedokončené ambici spočívá Engelbartův trvalý odkaz.

Brenda Laurel (*20. listopadu 1950) přinesla do designu zaměřeného na člověka změnu perspektivy: interaktivní systémy nejsou jen nástroje k ovládání, ale prostředí k prožívání. Kvalita UX se proto neměří pouze efektivitou, nýbrž tím, jakou míru smyslu, zapojení a pocitu vlivu systém lidem poskytuje.

Tuto myšlenku nejpřesvědčivěji rozpracovala v knize Computers as Theatre, kde využívá dramatickou teorii jako rámec pro návrh interakcí. Intence, akce, zpětná vazba, napětí či rozuzlení se stávají designovým materiálem. Rozhraní je chápáno jako jeviště. Uživatel není operátor, ale účastník dění. Tento pohled předznamenal dnešní důraz na engagement, flow a kvalitu prožitku.

Její koncept omezené agency, často popisovaný metaforou létajícího klínu možností, přesně pojmenovává podstatu interakčního designu: každá volba zužuje další možnosti. Designér neurčuje chování, ale vytváří podmínky, v nichž se určité chování stává pravděpodobnější. Tento problém zůstává jádrem UX dodnes.

Brenda zároveň důsledně propojovala teorii s výzkumem a praxí. V Interval Research vedla rozsáhlé kvalitativní studie o vztahu dívek k technologiím a zpochybnila průmyslové mýty o jejich nezájmu. Na těchto poznatcích postavila studio Purple Moon, které navrhovalo narativní hry opřené o empirii, nikoli o stereotypy. Vznikl tím trvalý precedens pro etický, výzkumem podložený design.

Napříč VR, ubiquitous computing i vzděláváním prosazovala interakci jako kulturní a humanitní disciplínu. Její odkaz není metoda, ale optika: hodnotit design podle toho, jakým člověkem může uživatel při používání být. A to je otázka, která je dnes aktuálnější než kdy dřív.

Zásadní publikace:

• [podcast] Play Like a Girl (or not) with Brenda Laurel (Bubblery, 2024)

• Nathan Shedroff: Interview: Brenda Laurel (2023)

• [video] Brenda Laurel on making video games for girls (TED, 2009)

• [kniha] Brenda Laurel: Design Research: Methods and Perspectives (2003)

• [kniha] Brenda Laurel: Utopian Entrepreneur (2001)

• [kniha] Brenda Laurel: Computers as Theatre (1991)

• Heslo Brenda Laurel na Wikipedii

Jeffrey Zeldman (*12. ledna 1955) je znám především jako jeden z nejvlivnějších zastánců otevřených webových standardů. Moderní podobu webu neovlivnil tím, že by vytvářel nové technologie, ale tím, že důsledně prosazoval správné a odpovědné používání těch stávajících. V době, kdy byl web roztříštěný, plný křehkých řešení a závislý na konkrétních prohlížečích, pomohl přesvědčit komunitu, že standardní HTML a CSS mohou nabídnout stabilnější, přístupnější a dlouhodobě udržitelný základ.

Jeho vliv se neprojevoval skrze nástroje, ale skrze instituce. Založením A List Apart vytvořil prostor, kde mohli praktičtí tvůrci veřejně sdílet zkušenosti, formulovat nové přístupy a vzájemně se učit. V rámci Web Standards Project se podílel na koordinovaném tlaku na výrobce prohlížečů, aby implementovali specifikace jednotně. Konference An Event Apart pak přenášely tyto principy přímo do každodenní praxe profesionálů.

Od roku 2007 se 30. listopadu slaví Blue Beanie Day (Den modrého kulicha) jako připomínka úsilí k prosazování webových standardů. Modrý kulich je typickým doplňkem, který najdete téměř na každé Zeldmanově fotografii.

Zeldmanovy argumenty byly přesvědčivé právě proto, že vycházely z řemesla. Webové standardy nepředstavoval jako ideologii, ale jako způsob, jak omezit technický dluh, zlepšit použitelnost a respektovat uživatele bez ohledu na zařízení nebo schopnosti. Jeho kniha Designing with Web Standards se stala opěrným bodem pro celou generaci designérů. Později tento přístup dále rozvíjel prostřednictvím vydavatelství A Book Apart.

Dnešní web čelí jiným výzvám než před dvaceti lety. Složitost se přesunula do nástrojů, platforem a pracovních postupů. Zeldmanovo hlavní poselství však zůstává aktuální. Otevřené standardy fungují jako společná infrastruktura a paměť webu. Jeho trvalý přínos spočívá v připomínce, že skutečný pokrok nespočívá jen v novosti, ale v zachování otevřenosti, díky níž je web odolný a životaschopný.

Zásadní publikace:

• [podcast] The Big Web Show

• [rozhovor] Kelly Goto: Looking Back, Looking Forward (2021)

• [video] Web Design, Development, and Finding Success in the Creative Industry with Jeffrey Zeldman (2016)

• [podcast] Jeffrey Zeldman – The Godfather of the Web Design (User Defenders, 2016)

• [video] Jeffrey Zeldman: Ten Commandments of Web Design (An Event Apart Austin, 2013)

• [rozhovor] Ryan & Tina Essmaker: Jeffrey Zeldman (The Great Discontent, 2012)

• [kniha] Jeffrey Zeldman: Designing with Web Standards (2003)

• Jeffrey Zeldman na Wikipedii

• Osobní web

Aaron Swartz (8. listopadu 1986 — 11. ledna 2013) viděl World Wide Web jako systém moci, utvářený protokoly, licencemi, výchozími nastaveními a zákony. Podle Aarona nese každé budování či správa webové infrastruktury morální důsledky. Technologie pro něj nikdy nebyla neutrální.

V jádru jeho osobnosti se spojovalo systémové myšlení s etickou naléhavostí. Opakovaně odmítal uklidňující mýty a nahrazoval je pozorovatelnou realitou. Když psal o Wikipedii, nezajímal se o ideály rovnostářské spolupráce, ale o to, kdo skutečně odvádí práci a jak se v systému koncentruje vliv. Fakta měla přednost před vyprávěním. Tento empirický přístup prostupoval jeho myšlením napříč technologií, politikou i kulturou.

Stejnou jasnost uplatnil i u přístupu ke znalostem. V Guerilla Open Access Manifesto tvrdil, že uzamykání veřejně financovaného výzkumu za paywally není jen neefektivní, ale nespravedlivé. Nerovný přístup k informacím chápal jako nerovnováhu moci. Pro webové profesionály z toho plyne nepohodlný závěr: přístupová omezení, předplatné a licenční podmínky aktivně rozhodují o tom, kdo se může učit a zapojit.

Aaron byl také stavitel, který dával přednost trvanlivé, nenápadné infrastruktuře. Jeho zapojení do RSS (ve 14 letech!) a technických základů Creative Commons ukazuje důraz na standardy, jež snižují tření a udržují commons dlouhodobě funkční – na potrubí, nikoli na platformy. Podílel se na vzniku Markdownu a je spoluzakladatelem diskuzního serveru Reddit.

Jako organizátor, zejména v boji proti SOPA a PIPA, přistupoval k aktivismu jako k inženýrství: analyzoval páky moci, koordinaci i načasování s přesností technického post­‑mortem.

Jeho život nakonec odhalil trvalé napětí mezi individuálním svědomím a insti­tu­ci­o­nál­ním procesem. Jeho odkaz není mýtus, ale metoda – ptát se, co systémy podporují, koho vylučují už ve výchozím nastavení a kdy se dodržování pravidel stává náhražkou odpovědnosti.

Klíčová díla a zdroje:

• Kristina Kidogo: Aaron Swartz: Génia, který bojoval za svobodu stahování, uštvaly soudní spory k smrti (Seznam Médium, 2023)

• Derek Edyvane, Enes Kulenovic: Disruptive Disobedience (The Journal of Politics, 2017)

• [film] Zázračné dítě internetu: příběh Aarona Swartze (2014)

• Bořivoj Brdička: Život a smrt Aarona Swartze (Spomocník, 2013)

• Lawrence Lessig: Why They Mattered: Aaron Swartz (Politico, 2013)

• Noam Scheiber: So Open It Hurts. What the Internet did to Aaron Swartz (The New Republic, 2013)

• Ronaldo Lemos: My Email Exchange With Aaron Swartz Shows An Original Thinker (Fast Company, 2013)

• [kniha] Aaron Swartz: A Programmable Web: An Unfinished Work (2013)

• [audio] Margaret Warner, Kevin Poulsen: Internet Innovator and Activist Aaron Swartz, 26, Faced Legal Trouble (PBS, 2013)

• Aaron Swartz (Internet Hall of Fame, 2013)

• [video] We Can Change The World (Youtube, 2010)

• Aaron Swartz: Guerilla Open Access Manifesto (2008)

• Aaron Swartz Day and International Hackathon

• Remember Aaron Swartz

• Osobní web

Christina R. Wodtke (22. října 1966) patří k osobnostem, které rozšířily pojetí human­‑centered designu. Nezůstala u použitelnosti rozhraní, ale systematicky ukazovala, že design formuje chování, rozhodování i kulturu. Její hlavní přínos spočívá v důsledném důrazu na odpovědnost za to, jak systémy ovlivňují lidské jednání v čase.

Do povědomí odborné komunity vstoupila díky knize o informační architektuře. Strukturování informací, pojmenování věcí a zajištění dohledatelnosti chápala jako projev empatie. Dobrá struktura snižuje kognitivní zátěž a respektuje limity lidské pozornosti. Nejde o technický detail, ale o lidsky citlivý zásah do prostředí, v němž se lidé orientují.

Na tento základ navázala konceptem sociální architektury. Pravidla, pobídky a zpětná vazba podle ní fungují jako rozhraní. Ovlivňují chování stejně silně jako tlačítka nebo navigace. Z tohoto pohledu je etika neoddělitelnou součástí designu, protože každý systém nese hodnoty a důsledky, ať už si je jeho autoři uvědomují, nebo ne.

Tyto myšlenky přenesla i do oblasti řízení organizací. Ve své práci s cíli a klíčovými výsledky zdůrazňovala, že smyslem není kontrola výkonu, ale soustředění pozornosti a posílení autonomie týmů. Bez důvěry a psychologického bezpečí se i dobře míněné nástroje mění v odcizující mechanismy.

Odkaz Christiny doplňuje i její práce na budování komunit a institucí. Spoluzaložila Information Architecture Institute, stála u vzniku magazínu Boxes and Arrows a založila iniciativu Women Talk Design. Ve všech těchto případech navrhovala systémy, které dávají lidem hlas a vytvářejí férovější podmínky. Její práce tak ukazuje, že human­‑centered design je dlouhodobá péče o prostředí, v němž lidé pracují, rozhodují se a patří k sobě.

Klíčová díla a zdroje:

• [kniha] Present Yourself (2024)

• [kniha] The Team That Managed Itself (2019)

• [kniha] Pencil Me In (2017)

• [kniha] Radical Focus (2016)

• [kniha] Information Architecture Blueprints for the Web (2002)

• [podcast] Ultimate Guide to OKRs (Lenny’s Podcast, 2023)

• [podcast] Radical Thoughts on Living and Learning (Brave UX, 2022)

• [podcast] Radical Focus (Moonshots, 2022)

• [podcast] Using OKRs to become more productive (Idea to Value, 2021)

• A Visual Vocabulary for Concept Models (Medium, 2017)

• Tweaking the Moral UI (A List Apart, 2014)

• The Elements of Social Architecture (A List Apart, 2009)

• Using Controlled Vocabularies to Improve Findability (Digital Web, 2002)

• oficiální stránka na Stanford University

• projekt Women Talk Design

• archiv článků na Boxes and Arrows

• osobní web

• Linkedin

Donald Arthur Norman (*25. prosince 1935) je nejčastěji spojován s jednou jednoduchou, ale radikální myšlenkou: když lidé selhávají, selhal nejprve design. Princip, formulovaný nejzřetelněji v knize The Design of Everyday Things, změnil pohled na navrhování. Dveře, které matou, rozhraní, která klamou, nebo systémy, jež trestají chyby, nejsou náhodné. Jsou předvídatelným důsledkem špatných designových rozhodnutí.

Z této premisy vyrostl trvalý myšlenkový rámec. Norman dal designérům přesný jazyk – afordance, signifikátory, zpětnou vazbu, omezení, mapování a konceptuální modely – díky němuž lze selhání interakce analyzovat systematicky, nikoli dodatečně omlouvat. Tyto pojmy nezlepšily jen rozhraní; legitimizovaly design jako disciplínu založenou na kognitivní vědě, nikoli na vkusu či intuici.

V devadesátých letech, během svého působení ve společnosti Apple, Norman zavedl pojem user experience. Nemyslel tím obrazovky. Měl na mysli celý oblouk zkušenosti: očekávání, učení, chyby, zotavení i vzpomínku. Uživatelská zkušenost je v tomto pojetí výsledným soudem, který se vytváří v čase – a často jej nejvíce formují právě momenty selhání.

Ve své pozdější práci Norman posouvá hranice dál, od human­‑centered designu k tzv. humanity­‑centered designu. Pozornost se zde rozšiřuje od jednotlivce k systémovým dopadům: životnímu prostředí, sociální spravedlnosti a dlouhodobé udržitelnosti. Design podle Normana nikdy není neutrální. Vždy nese hodnoty – a designéři nesou odpovědnost za světy, které svými rozhodnutími spoluutvářejí.

Normanův odkaz proto netvoří soubor pravidel, ale postoj: důsledný, lidský a eticky náročný.

William Edmund Hick je dnes nejčastěji připomínán jako autor Hickova pravidla. V oblasti UX a návrhu rozhraní se tento zákon cituje jako vysvětlení, proč velký počet voleb zpomaluje uživatele. Podstatou Hickova přínosu však nebylo navrhovat pravidla pro design. Jeho cílem bylo ukázat, že čas rozhodování roste s množstvím informace, kterou musí člověk zpracovat. Právě tento poznatek je dodnes klíčový pro design zaměřený na člověka, protože vychází z lidských kognitivních možností a omezení.

Hick formuloval své nejvlivnější závěry v roce 1952 při práci v Applied Psychology Unit v Cambridge. Na základě teorie informace prokázal, že reakční čas roste logaritmicky s počtem stejně pravděpodobných voleb. Tento vztah se obvykle zapisuje jako RT = a + b · log2(N).

Hick tím popsal rozhodování jako proces zpracování informace v systému s omezenou kapacitou. Pro návrháře to znamená možnost uvažovat o nejistotě, složitosti a nákladech rozhodování systematicky a měřitelně.

V současné praxi se Hickův zákon často zjednodušuje. Hick netvrdil, že rozhraní mají mít co nejméně možností. Nezkoumal hotové produkty ani zkušené uživatele. Jeho experimenty probíhaly v kontrolovaných podmínkách a s rovnoměrnými pravděpodobnostmi. Skutečný význam jeho práce spočívá v tom, že ukázal, že kognitivní limity lze popsat a modelovat.

Hick se nedožil éry osobních počítačů ani UX jako oboru. Nezanechal rozhovory ani populární texty. Přesto je jeho vliv zásadní. Myšlenka, že systémy musí respektovat omezenou kapacitu lidského rozhodování, patří k pevným základům designu zaměřeného na člověka.

Elizabeth Jocelyn „Jake“ Feinler (*2. března 1931) patří k nejdůležitějším osobnostem raného internetu. Nevytvořila sice žádný viditelný vynález, ale její zásadní přínos spočívá v tom, že dala internetu řád.

Jako dlouholetá vedoucí Network Information Center (NIC) pro síť ARPANET se podílela na vytvoření systémů, díky nimž bylo možné zjistit, kdo je na síti připojen, jaké služby existují a kdo za ně nese odpovědnost. Její práce položila základy toho, jak internet pojmenováváme, organizujeme a spravujeme dodnes.

V sedmdesátých a osmdesátých letech internet rychle rostl a hrozilo, že se stane nepřehledným. Počítače spolu sice dokázaly komunikovat, ale lidé ztráceli orientaci. Elizabeth tento problém chápala velmi brzy. Pod jejím vedením se NIC stal centrálním orientačním bodem sítě.

Udržoval adresáře uživatelů a organizací, dokumentoval technická pravidla, distribuoval specifikace a pomáhal lidem pochopit, jak síť používat. Sama Elizabeth později s nadsázkou říkala, že šlo o jakéhosi prapředka dnešních vyhledávačů.

Jedním z jejích nejtrvalejších přínosů je systém WHOIS. Ten umožnil zjistit, kdo stojí za konkrétním počítačem nebo doménou. Nešlo jen o technickou službu, ale o nástroj důvěry. V raném internetu bylo důležité vědět, s kým komunikujete, a mít možnost se s ním přímo spojit. Myšlenka, že infrastruktura má být průhledná a že za ní stojí konkrétní lidé, zůstává dodnes součástí správy internetu.

Ještě větší dopad měla její role při vzniku systému doménových jmen. Když už nebylo možné udržovat jeden centrální seznam všech počítačů, přišel její tým s návrhem obecných domén nejvyšší úrovně. Koncovky jako .com, .org, .edu nebo .gov nevznikly jako obchodní značky, ale jako praktické řešení problému růstu. Měly vyjadřovat roli instituce, nikoli její prestiž. Právě tato jednoduchost vysvětluje, proč tento systém funguje dodnes.

Elizabeth však vždy zdůrazňovala, že internet není jen technická síť, ale především sociální prostor. Díky svému zázemí v informační vědě chápala význam třídění a pojmenovávání, ale zároveň sledovala, jak design ovlivňuje chování lidí. Ráda vzpomínala na to, jak na síti spolu mluvili studenti, vědci i vojenští inženýři bez ohledu na formální postavení.

Po odchodu z aktivní kariéry se věnovala uchování historie internetu. Předala rozsáhlé archivy muzeím a pomáhala je zpracovat tak, aby bylo možné porozumět skutečným počátkům sítě. Její celoživotní práce tak spojuje jednu hlavní myšlenku. Velké systémy potřebují nejen výkon, ale také srozumitelnost, odpovědnost a paměť. Právě v tom spočívá trvalý odkaz Elizabeth Feinler.

Významné publikace:

• Elizabeth Feinler and the History of the Internet (2020)

• Before GoDaddy and Google, There Was Elizabeth Feinler (2020)

• [Video] Julia Griffey: Interview with Elizabeth (Jake) Feinler - Former Director of the NIC, Internet Pioneer. (2019)

• [Video] Doug Engelbart: Jake Feinler (2018)

• Cade Metz: Before Google and GoDaddy, There Was Elizabeth Feinler (2012)

• Elizabeth Feinler: Host Tables, Top-Level Domain Names, and the Origin of Dot Com (2011)

• Elizabeth Feinler: The Network Information Center and its Archives (2010)

• Oral-History:Elizabeth “Jake” Feinler (2002)

• RFC, jejichž je spoluautorkou:

  • ARPANET accounts (RFC 518, 1973)

  • Host status (RFC 597, 1973)

  • NIC name server – a datagram-based information utility (RFC 756, 1979)

  • DoD Internet host table specification (RFC 810, 1982)

  • Hostnames Server (RFC 811, 1982)

  • DoD Internet host table specification (RFC 952, 1985)

  • Hostname Server (RFC 953, 1985)

  • NICNAME/WHOIS (RFC 954, 1985)

Jared Spool (*8. prosince 1960) patří mezi nejvlivnější osobnosti uživatelského designu. Jako zakladatel Center Centre – UIE zasvětil více než čtyřicet let tomu, aby organizace pochopily, co skutečně znamená měřit kvalitu designu. Svým výzkumem vyvrátil oblíbené tvrzení, že „pět uživatelů stačí“, a z testování použitelnosti udělal přesnou, daty řízenou disciplínu.

Knihy jako Web Site Usability nebo Web Anatomy rozvíjejí myšlenku, že dobrý design musí vycházet ze skutečného lidského chování, nikoli z intuice designéra. Jeho výzkumy informačního scentu, navigace a úspěšnosti úkolů se staly základem webové použitelnosti.

Od prvních let století Jared rozšířil své zaměření od mikroúrovně použitelnosti ke strategickému UX – k tomu, jak design ovlivňuje výsledky organizací. Nabádal týmy, aby používaly metriky zaměřené na výsledky a vnímaly UX jako strategického partnera, nikoli servisní oddělení.

Jako pedagog a řečník šířil své myšlenky prostřednictvím projektové výuky v Center Centre, stovek článků, podcastů a přednášek. Jeho poselství zůstává stále stejné: design je úspěšný jen tehdy, když zlepšuje život lidem, kteří ho používají.

Od empirického výzkumníka po mentora celého odvětví pomohl Jared Spool definovat UX jako profesi i morální závazek – postavený na zvídavosti, důkazech a úctě k uživatelům.

Články Jareda Spoola a články o něm:

• [Video] Jared Spool: AI Is Bringing On A UX Resurgence (session notes, Youtube, 2025)

• Jared Spool: For UX, the Future Must Be Strategic. (Center Centre, 2025)

• [Podcast] Samelogic Podcast #90 – How to Create a User-Obsessed Company Culture with Jared Spool. (2024)

• Jared Spool: How the Right UX Metrics Show Game-Changing Value. (Center Centre, 2024)

• Jared Spool: The “Average User Experience” Is a Harmful Distraction: Focus on Extremes Instead. (Center Centre, 2023)

• Jared Spool: A Fundamental Mind Shift for Usability Testing. (UIE, 2019)

• [Podcast] Becoming Jared Spool. (Mixed Methods, 2017)

• Jared Spool: Crappy Personas vs. Robust Personas. (UIE, 2012)

• [Kniha] Robert Hoekman Jr., Jared Spool: Web Anatomy: Interaction Design Frameworks That Work. (New Riders, 2009)

• [PDF] Jared Spool, Christine Perfetti, David Brittan: Designing for the Scent of Information. (UIE, 2004)

• Jared Spool & Will Schroeder: Testing Web Sites: Five Users Is Nowhere Near Enough. (ACM CHI, 2001)

• [Kniha] Jared Spool, Tara Scanlon a kol.: Web Site Usability: A Designer’s Guide. (Morgan Kaufmann, 1997)

Paul Morris Fitts (6. května 1912—2. května 1965) byl americký psycholog, který položil základy oboru Human­‑Computer Interaction. Jeho nejznámější přínos? Pravidlo, podle něhož by měly být důležité ovládací prvky co nejblíž a dostatečně velké. Fittsův zákon matematicky popisuje, kolik času člověk potřebuje, aby ukázal na cíl. Tím navždy změnil podobu rozhraní – od rozložení menu až po velikost tlačítek na dotykové obrazovce.

Fitts ale nezkoumal jen pohyb. Zaměřil se i na to, jak dobře odpovídá reakce systému způsobu ovládání uživatele. Jeho pojem slučitelnost podnětu a reakce dodnes vysvětluje, proč musí být rozhraní srozumitelné – od přepínačů až po světelné a vibrační signály.

V roce 1951 vytvořil Fittsův seznam, který porovnává schopnosti člověka a stroje. Stroje zvládají opakování a přesnost, lidé jsou silní v úsudku a rozpoznávání vzorů. Tím ovlivnil návrh kokpitů i dnešní otázky týkající se umělé inteligence a automatizace.

Fitts ukázal, že design není jen o vzhledu – je o tom, jak přizpůsobit systémy lidským schopnostem. Tam, kde jiní obviňovali pilota z chyby, Fitts hledal příčinu v rozvržení ovládacích prvků. A tím vytvořil základy ergonomie ještě dřív, než vznikl pojem UX.

Jeho odkaz žije dál. Každý designer, který zvětší tlačítko, zjednoduší formulář nebo zajistí, že automatická funkce zůstane pod lidskou kontrolou, pracuje – ať chce, nebo ne – v duchu Paula Fittse.

Články Paula Fittse a články o něm:

• [Video] Paul Fitts Of Man and Machine – The Founder of Human Factors (2020)

• Cliff Kuang: How the Dumb Design of a WWII Plane Led to the Macintosh (Wired, 2019)

• [Podcast] The Legacy of Paul Fitts I: Fitts’ Law & the Speed-Accuracy Tradeoff (2018)

• [Podcast] The Legacy of Paul Fitts II: A Three Stage Model of Motor Learning (2018)

• Paul M. Fitts & James R. Peterson: Information Capacity of Discrete Motor Responses (Journal of Experimental Psychology, 1964)

• Paul M. Fitts: The information capacity of the human motor system in controlling the amplitude of movement. (Journal of Experimental Psychology, 1954)

• Paul M. Fitts & Richard L. Deininger: S–R Compatibility: Correspondence Among Paired Elements Within Stimulus and Response Codes (Journal of Experimental Psychology, 1954)

• Paul M. Fitts & Charles M. Seeger: S-R compatibility: spatial characteristics of stimulus and response codes. (Journal of Experimental Psychology, 1953)

Kim Goodwin (asi *1970) patří mezi nejvlivnější osobnosti v oblasti UX designu. Proslavila se knihou Designing for the Digital Age a působením v agentuře Cooper, kde spoluvytvářela metodiku cíleného návrhu a profesionalizovala tvorbu person jako výzkumného nástroje.

Její odkaz ale sahá dál než k metodám. Tvrdí, že skvělý uživatelský zážitek vzniká tam, kde jsou rozhodnutí formována kulturou – ne jen vizuálním dojmem. Její koncept rozhodovacích systémů posouvá roli designu: nejde jen o jednotnost, ale o etickou shodu napříč organizací, založenou na úctě k lidské důstojnosti a autonomii.

Jako designová lídryně v PatientsLikeMe nebo Woebot Health – i jako konzultantka a řečnice – přenáší principy z lékařské etiky do vývoje technologií. Podle ní jsou digitální nástroje součástí největšího neregulovaného experimentu na lidech v dějinách.

Její poselství je jednoznačné: pokud chceme navrhovat zodpovědně, musíme budovat kultury, které staví člověka nad metriky a hodnoty nad artefakty. Designéři se musí posunout od kreslení obrazovek k ovlivňování způsobu, jak firmy jednají.

Ať už školí týmy ve velkých firmách, mentoruje lídry, nebo vystupuje na světových konferencích, Kim Goodwin nám připomíná, že nejdůležitějším výstupem designu jsou hodnoty – a nejúčinnějším nástrojem konverzace.

Alan Cooper (3. 6. 1952) je nejvíce známý jako tvůrce Visual Basicu, revolučního nástroje společnosti Microsoft, který zpřístupnil programování milionům lidí. Jeho největší přínos však leží v oblasti uživatelského prožitku.

V 90. letech založil studio Cooper Software a představil metodu návrhu orientovaného na cíl, která používá metodu persony – fiktivní postavy založené na reálných uživatelích – aby technologie skutečně odpovídala lidským potřebám. Jeho kniha The Inmates Are Running the Asylum z roku 1999 se stala klasikou UX designu. Kriticky v ní poukazuje na to, že uživatelská rozhraní nemají navrhovat vývojáři.

Jako častý řečník a lektor ovlivnil Cooper přístup k designu v týmech IBM, SAP i Google. Jeho další kniha About Face dodnes patří k základnímu vzdělání UX designérů. Už tehdy definoval roli designéra jako strategickou, dávno předtím, než se UX stalo běžnou součástí vývoje produktů.

Cooperova kariéra kopíruje proměnu technologického světa – od řádků kódu ke kultuře a hodnotám. Jeho myšlenky jsou dnes, v době umělé inteligence a automatizace, aktuálnější než kdy dřív. Persony, které pomáhal prosadit, jsou dnes nedílnou součástí návrhových procesů po celém světě.

Články o Alanu Cooperovi:

• Oral History of Alan Cooper (2020)

• [Video] Alan Cooper: The Oppenheimer Moment (2018)

• Alan Cooper in Computer History Museum (2017)

• Alok Soni: The untold story of Alan Cooper, the father of Visual Basic (2017)

• [Video] Understanding Personas – An Interview with Alan Cooper (2014)

• [Audio] Personas and outrageous software: an interview with Alan Cooper (2006)

• Hugh Dubberly: Alan Cooper and the Goal Directed Design Process (2001)

• Alan Cooper: The Inmates Are Running the Asylum (1999)

• Alan Cooper: About Face (1995—2014)

Když se dnes mluví o human-centered designu, představujeme si digitální týmy, které testují prototypy a vylepšují použitelnost rozhraní. Dlouho předtím, než se ten pojem vůbec zrodil, budoval Otto Neurath (10. 12. 1882 — 22. 12. 1945) promyšlený systém, jak předávat složité poznatky obyčejným lidem. Jeho projekt Isotype – International System of Typographic Picture Education překládal sociální a ekonomická data do obrazové řeči a stal se předchůdcem dnešního informačního designu, standardizovaných informačních symbolů a emoji.

Základem Neurathovy vize byla radikální myšlenka: informace jsou občanské právo. Ve Vídni dvacátých let minulého století založil Muzeum společnosti a ekonomiky, kde z čísel vytvářel piktogramy srozumitelné komukoli. „Slova rozdělují, obrazy spojují,“ říkával. Muzeum chápal jako službu veřejnosti, ne jako akademickou kuriozitu.

Za každým obrázkem stály zásady, které dnes považujeme za základ UX. Tým Isotype – Neurath jako teoretik, umělec Gerd Arntz a Marie Neurath jako transformátorka – pracoval v iteracích, skicoval, testoval a upravoval. Marie o sobě říkala, že je „kurátorkou veřejného porozumění“, což celkem vystihuje dnešní obsahový design. Nešlo jim o krásu, ale o porozumění: pochopí to člověk a dokáže podle toho jednat?

Každý graf dodržoval přísná pravidla designového systému: opakovat symboly pro vyjádření množství, nezkreslovat měřítko, používat omezené barvy a jednotnou gramatiku obrazu. Neurathův princip minimum potřebného připomíná dnešní minimalismus v UX: Kdo ví, co nejlépe vypustit, je nejlepší učitel. Učení považoval za proces společného zlepšování: „Jsme jako námořníci, kteří musí na otevřeném moři přestavět vlastní loď.“

Po útěku z Rakouska před nacismem přenesl Isotype do Haagu a pak do Británie, kde se stal součástí poválečného vzdělávání a občanského plánování. Tyto zásady později ovlivnily olympijské piktogramy (Tokio 1964, Mnichov 1972), symboly v přepravě AIGA/DOT a mezinárodní symboly ISO 7001 – institucionalizovanou podobu jeho přesvědčení, že design má sloužit porozumění.

Současný přístup UX – srozumitelnost, přístupnost a empatie – má v Neurathovi své kořeny. Edward Tufte oceňoval jeho kázeň v obrazových datech, Ellen Lupton napsala, že Isotype „přetavil logický pozitivismus v humanismus“, a Richard Saul Wurman na jeho myšlenky navázal pojmem informační architektura. Neurath dokázal, že vizuální design není ozdoba, ale společenská technologie – nástroj, který dává lidem možnost vidět, chápat a spolurozhodovat.

Klíčové zdroje a odkazy

• [Video] Günther Sandner: Demokratisierung des Wissens. Isotype und Otto Neurath (2025)

• Von Dirk Wagner: Eine Sprache aus Strichen, Dreiecken und Kreisen (2022)

• Stuart Jeffries: Before emojis: the utopian graphic language of Marie and Otto Neurath (Guardian, 2019)

• Johan F Hartle: Otto Neurath’s Visual Politics (2017)

• Sue Walker: The Transformer: Principles of Isotype Design. (2010)

• Otto Neurath: From Hieroglyphics to Isotype. (1945/2010)

• Christopher Burke: Isotype: Representing Social Facts Pictorially. (2009)

• Otto Neurath: Modern Man in the Making. (1939)

• Otto Neurath: International Picture Language. (1936)

• ISO 7001 – Veřejné informační symboly a projekt AIGA Symbol Signs (1974)

• Unicode UTS #51 Emoji Standard (2021)

Molly Miriam Esther Holzschlag (27. ledna 1963 — 5. září 2023), známá jako Dobrá víla webu, patřila k nejvlivnějším postavám raného internetu. Svým důrazem na standardy, přístupnost a lidsky srozumitelný design ovlivnila celé generace webových tvůrců.

Napsala nebo se podílela na více než třiceti knihách o vývoji webu a pomáhala šířit osvětu o sémantickém HTML, CSS a postupném vylepšování obsahu. Její výzva „Přístupnost na prvním místě!“ se stala jak etickým, tak technickým východiskem celého oboru.

Jako přední osobnost iniciativy Web Standards Project (WaSP) tlačila na výrobce prohlížečů, aby dodržovali společné technické standardy. Díky tomu se web stal otevřenějším a spolehlivějším. Spolupracovala s konsorciem W3C, s vývojáři prohlížečů a nezalekla se ani ostré konfrontace – například s Billem Gatesem ohledně přístupu Microsoftu k přístupnosti na webu.

Vedle technických znalostí byla i výjimečnou mentorkou. Přednášela na konferencích jako SXSW, Webstock nebo AccessU, učila na univerzitách a psala blogy s lidským tónem a srozumitelným výkladem. Věřila, že web nestojí jen na technologiích, ale hlavně na skutečných lidech a jejich příbězích.

Veřejně mluvila i o svém zdravotním stavu a o únavě, která s neúnavnou osvětou přichází. I přes tyto těžkosti zůstala až do posledních let aktivní a odhodlaná. Její vize zůstává: Otevřený a přístupný web.

Články (o) Molly Holzschlag:

• [Video] Holzschlag, M. E.: Included: Redefining Accessibility for the World Wide Web. (AccessU Conference, 2022)

• [Video] Holzschlag, M. E.: The Web We Deserve (Collab Labs Tech Talk, 2021)

• [Podcast] The Web Behind with Molly Holzschlag (The Web Ahead, 2012)

• Hassman, M.: Molly E. Holzschlag: evangelistka a instruktorka (Zdroják, 2009)

• Holzschlag, M. E.: World Grows Small: Open Standards for the Global Web. (A List Apart, 2006)

• Holzschlag, M. E., & Shea, D.: The Zen of CSS Design: Visual Enlightenment for the Web. (New Riders, 2005)

• Holzschlag, M. E.: Thinking Outside the Grid. (A List Apart, 2005)

• Osobní weby: Molly.com a WebWithMolly.com (Archive.org)

John Resig (*8. května 1984) změnil vývoj webu jedním jednoduchým nápadem: „Piš méně, udělej víc.“ Když v roce 2006 představil knihovnu jQuery, nabídl vývojářům snadný a spolehlivý způsob, jak vytvářet interaktivní weby napříč prohlížeči.

jQuery se rychle stalo nejpoužívanější knihovnou svého druhu – na vrcholu pohánělo přes 70 % webových stránek a dnes ho stále používá téměř 40 % z deseti milionů nejnavštěvovanějších. Vývojáři na Redditu ho označují za „skutečného hackera, gentlemana a učence“ a připisují mu zásluhu za to, že učinil JavaScript přístupnějším a zábavnějším.

Sama o sobě by knihovna jQuery zajistila Johnovi místo v internetovém pantheonu. John ale o dva roky později portoval vizualizační jazyk Processing do javascriptu. Umožnil tak vytváření interaktivních vizualizací, digitálního umění, vzdělávacích grafů a her přímo ve webovém prohlížeči bez nutnosti pluginů.

Po působení v Mozille přešel Resig do Khan Academy, kde se podílel na návrhu interaktivního výukového prostředí pro programování. V oblasti digitálních humanitních věd spojil umění a kód. Na platformě Ukiyo‑e.org zpřístupnil přes 220 000 japonských dřevořezů, a díky projektu PHAROS aplikoval strojové vidění na dějiny umění. Akademici ho dnes označují za „občana internetu“.

Resigova filozofie vychází z empatie: „Musíte se vžít do role člověka, který se snaží použít to, co jste vytvořili.“ Jeho úspěch nestojí jen na technice – ale na naslouchání, vzdělávání a podpoře komunity. Důkaz, že nejlepší nástroje nevznikají jen z kódu, ale i z pochopení lidí.

Články o Johnu Resigovi:

• [Kniha] Resig, J., Bibeault, B. Secrets of the JavaScript Ninja. 3rd ed. (Manning Publications, 2026)

• [Podcast] Resig, John: jQuery, React, GraphQL, and Khan Academy Tech Stack (Syntax.fm, 2024).

• Osobní web

• Profil na Wikipedii

Timothy John Berners-Lee (*8. června 1955) vynalezl World Wide Web v roce 1989 při své práci v CERNu. Představil adresy URL, protokol HTTP a jazyk HTML, které umožnily celosvětové sdílení informací. Místo aby svůj vynález patentoval, rozhodl se jej poskytnout zdarma a zajistit tak, že Web zůstane otevřený a dostupný všem.

Jeho práce zásadně ovlivnila společnost. Změnila způsob, jakým komunikujeme, učíme se a spolupracujeme. Sir Tim byl oceněn Turingovou cenou, povýšen do šlechtického stavu a zařazen mezi 100 nejvlivnějších osobností 20. století podle časopisu Time.

V roce 1994 založil World Wide Web Consortium (W3C), které spravuje otevřené webové standardy. S rostoucími hrozbami jako jsou dezinformace, zneužívání dat a monopolizace digitálního prostoru začal Sir Tim prosazovat Smlouvu pro Web a etiku v digitálním světě. Přesto zůstává optimistický a věří, že Web má stále potenciál sloužit veřejnému dobru.

Sir Tim není jen technickým průkopníkem. Je obhájcem otevřeného a spravedlivého digitálního světa. Jeho vize – že Web musí zůstat „pro všechny“ – i nadále inspiruje technologický vývoj i politická rozhodnutí.

Články o Timu Berners­‑Leeovi:

• Tim Berners-Lee: This Is For Everyone (2025)

• Julian Lucas: Tim Berners-Lee Invented the World Wide Web. Now He Wants to Save It (The New Yorker, 2025)

• Thomas Ling: Interview: Web inventor Tim Berners-Lee thinks his creation is out of control. Here’s his plan to save it (BBC Science Focus, 2021)

• John Harris: Tim Berners-Lee: ‘We need social networks where bad things happen less’ (Guardian, 2021)

• Ian Sample: Tim Berners-Lee unveils global plan to save the web (Guardian, 2019)

• Alex Hern: Tim Berners-Lee on 30 years of the world wide web: ‘We can get the web we want’ (Guardian, 2019)

• (Audio) David Ignatius in Conversation with Tim Berners-Lee (WashPost, 2019)

• Katrina Brooker: “I Was Devastated”: Tim Berners-Lee, the Man Who Created the World Wide Web, Has Some Regrets (Vanity Fair, 2018)

• Mathias Döpfner: The inventor of the web Tim Berners-Lee on the future of the internet, ‘fake news,’ and why net neutrality is so important (Business Insider, 2017)

• (Video) Tim Berners-Lee: A Magna Carta for the web (TED, 2014)

• Reddit: Ask Me Anything Tim Berners-Lee (2014)

• (Video) Toby A. Smith: Tim Berners-Lee (MIT, 2010)

• (Video) Tim Berners-Lee: The next web (TED, 2009)

• (Video) Interview with Tim Berners Lee, inventor of the Web (2009)

• (Video) Sir Timothy Berners-Lee, Academy Class (2007)

• Darren Straight: Interview with Sir Tim Berners-Lee (British Computer Society, 2006)

• (Video) BBC Newsnight: Sir Tim Berners-Lee on the World Wide Web (2005)

• Mark Frauenfelder: Sir Tim Berners-Lee (MIT Technology Review, 2004)

• Tim Berners-Lee, Dan Connolly, Lynn Andrea Stein, Ralph Swick: The Semantic Web (2000)

• (Video) Tim Berners-Lee warns the Web could Divide Us (BBC Archive, 1997)

• Tim Berners-Lee: The World Wide Web (1994)

• Tim Berners-Lee, Robert Cailliau, Jean-François Groff, Bernd Pollermann: World-Wide Web: Information Universe (1992)

• Tim Berners-Lee: Information Management: A Proposal (PDF, 558 KB, CERN, 1989)

Shafrira Goldwasser (*1958). Každé zabezpečené připojení na webu, od internetového bankovnictví po soukromé zprávy, stojí na práci Shafi Goldwasser. Její matematické teorie určily, co vlastně znamená, že jsou informace opravdu bezpečné, a vytvořily neviditelné základy moderního internetu.

Shafi, izraelsko­‑americká informatička a nositelka Turingovy ceny, spolu se Silviem Micalim v osmdesátých letech vytvořila pojem pravděpodobnostního šifrování. Do šifrovacích algoritmů zavedla prvek náhody, takže stejná zpráva se nikdy nezašifruje stejně. Tento krok se stal základem protokolů HTTPS, digitálních plateb i celé infrastruktury webové bezpečnosti.

Je také spoluautorkou konceptu důkazů s nulovou znalostí. Ty umožňují prokázat pravdivost tvrzení, aniž by se odhalila data, která ho dokazují. Co zpočátku znělo jako teoretická kuriozita, dnes pohání blockchainy, přihlašování bez hesla i soukromé transakce na internetu.

Kromě vědeckých objevů přenáší Shafi kryptografii i do nových oblastí. Prostřednictvím společnosti Duality Technologies prosazuje homomorfní šifrování, které dovoluje počítat s daty, jež zůstávají šifrovaná. Tato metoda je klíčová pro bezpečné využívání umělé inteligence a cloudových služeb.

Její vliv je technický i etický. Tvrdí, že soukromí není pohodlí, ale občanské právo. Silná kryptografie chrání autonomii člověka v digitální společnosti. Ukázala, že důvěru na internetu lze matematicky dokázat, ne jen předpokládat.

Pro tvořitele digitálních produktů je její odkaz jasný: každé bezpečné přihlášení, každá šifrovaná zpráva a každý digitální podpis stojí na jejích principech. V době, kdy data unikají při každém kliknutí, zůstává Shafi Goldwasserová tichou strážkyní internetového soukromí – důkazem, že matematika dokáže bránit lidskou důstojnost v digitálním světě.

Články o Shafi Goldwasser:

• Video: Shafi Goldwasser: Trust and Distrust in ML: Privacy, Verification and Robustness (IAS, 2025)

• Video: Shafi Goldwasser: Einstein Lectures (Universität Bern, 2019)

• Simson Garfinkel: The Cryptographer Who Revolutionized Digital Security (MIT Technology Review, 2019)

• There’s So Much More Information There Than We Know (Future Hindsight, 2018)

• David Shamah: Israeli who pioneered computer security wins top prize (The Times of Isræl, 2013)

• Video: Rozhovor s Shafi Goldwasser při příležitosti udělení Turingovy ceny. (ACM, 2012)